Heading

Všechny články
Glykemická křivka

MUDr. Radomír Maráček: Jak dodat tělu energii (2. část)

Pavel Bartoš

V prvním rozhovoru jsme si spolu povídali především o tom, jak funguje lidské tělo, jak nakládá s energií a jak s ní můžeme pracovat. Dneska si popovídáme více o tom, jak energii tělu dodat. Jaké jsou vlastně běžné zdroje energie.

Energii tělo samozřejmě vstřebává z toho, co jíme a pijeme. Každá potravina v sobě obsahuje tuky a cukry, které tělo na energii převádí. O tom, kdy je to více o cukrech a kdy o tuku, to jsme si právě říkali už dříve.

Pokud tedy chceme tělu dodat energii, musíme především přemýšlet o tom, co jíme, v jaké kvalitě, formě a množství. Obecně platí, že tělo si nejlépe poradí a využije přírodní zdroje cukrů a tuků. Všechno ostatní s sebou nese nějakou formu zátěže. Ať už na úrovni vstřebávání nebo nějakých dlouhodobých vlivů.


Stimulanty nám žádnou energii sami o sobě nedodávají. Ty nás stimulují. Ve chvíli, kdy tělo nemá dost energie, nebo nám klesá naše mentální soustředění apod., nám dají impulsy, které mozek nabudí. Cítíme se pak lépe. Ale žádné vstupy do těla nepřijdou. A když nepřijdou vstupy, nemohou přijít výstupy.

K tomu se ještě pojďme dostat později. Teď se bavíme o zdrojích energie v cukrech a tucích. Jak je to pak s takzvanými stimulanty? Ty fungují jak?

Stimulanty nám žádnou energii sami o sobě nedodávají. Ty nás stimulují. Ve chvíli, kdy tělo nemá dost energie, nebo nám klesá naše mentální soustředění apod. ,nám dají impulsy, které mozek nabudí. Podobně mozek probudí paradoxně třeba i oxid uhličitý v sycených nápojích. Cítíme se pak lépe. Ale žádné vstupy do těla nepřijdou. A když nepřijdou vstupy, nemohou přijít výstupy.

Proto se vám běžně stane, že poté, co si dáte kafe nebo nějaký nápoj s taurinem, guaranou atp., tak velmi brzy přijde další útlum. Tělo nemá kde brát. Sice jste ho probudili, ale když vám dojde energie, nic z něj nedostanete.

Tyto ne zcela přirozené látky nejsou vhodnou formou, jak v těle pracovat s energií. Nebo lépe řečeno jsou nedostatečnou formou.

Pan doktor sportovec tělem i duší. Foto: osobní archiv doktora Maráčka


Kofein, taurin, guarana a další jsou ale přece také látky z přírodních zdrojů. Tak jak to je?

To bychom samozřejmě mohli jít do extrémů toho, co je přírodní látka. Nicméně tady nejde ani tak o problematiku přírodních látek, jako o látky tělu vlastní, přirozené. Stimulanty jsou z principu jen nezdravé oddalování podstaty. Nabudíte mozek, ale tělu nedáte to, o co si žádá. Je to dobrý sluha, ale špatný pán.

Podobně jako když vás bolí tělo a vy použijete analgetika. Bolest přestanete cítit, ale tou bolestí vám tělo říkalo něco důležitého. Vyřešíte okamžitý důsledek, ale dalekosáhlou příčinu můžete zhoršit. Zůstáváte v deficitu a ten se projeví později. Proto také stimulanty jako káva či zelený čaj a jiné mají onen drop efekt, kdy vás nejprve nabudí, ale pak vás opět utlumí. Je to začarovaný kruh. 


Co tedy tělo správně potřebuje? Jak si dodat energii tak, abychom tělu pomohli a naopak si jen neublížili?

Je právě třeba hledět na kvalitu. Zajímat se o původ toho, co jím. Dbát na živiny, které dané jídlo nebo pití obsahuje. Přemýšlet o tom, co kupuji, odkud to je, jak je to zpracované, jak to funguje a co to obsahuje. Velmi kladně hodnotím trend regionálních potravin, návrat k podstatě a šetrnosti zpracování.

Je třeba pochopitelně rozlišovat příjem cukru, tuku a bílkovin, ale pokud přijímáme tyto složky v dobré kvalitě, stačí nám toho překvapivě málo. Když jsou nekvalitní, často toho potřebujeme sníst mnohem víc. Jenže tím jen zanášíme svůj organismus. Paradoxně pak mnohdy dražší potraviny mohou vyjít ekonomicky výhodněji, protože jich nepotřebuji sníst tolik. Je to princip minimalismu. V životosprávě vyhrává kvalita nad kvantitou. 


Dnes se hodně řeší příjem sacharidů a obsah cukru v potravinách. Ve spojení s energy drinky a obecně slazenými nápoji je to velmi ožehavé téma. Kauzu Ronaldo vs. Coca Cola na probíhajícím ME ve fotbale snad postřehl každý. Lidé si příjem cukru čím dál víc hlídají a především ti, kteří se snaží zhubnout. Jak se na to díváte vy?

To je mimo jiné otázka intenzity. Pokud mám jen lehký pohyb v aerobním pásmu, cukry v zásadě nepotřebuji. Mám jich v těle dost z klasického příjmu. Proto všechny slazené nápoje s tzv. rychlými cukry nejsou absolutně na místě.

Anaerobní pásmo naopak funguje právě na cukry. Ale v těle - hlavně v játrech a svalech, máme zásoby na zhruba 1 - 1,5 hodiny výkonu a pak jsme vyčerpaní a není už kde brát. Nebudeme mít dost energie pro zbytek dne a regeneraci. Je tedy třeba myslet na dostatečný přísun energie.

S mozkem je to podobné. Pokud mu nedodám energii, ale jen stimulanty, můžu velmi rychle očekávat další útlum a tak pořád dokola.

Jsou všechny cukry pro tělo stejné?

Zcela jistě ne. Je třeba si uvědomit, že jsou i cukry tělu přirozené, zdravé, tzv. “dlouhé cukry”. Najdete je v klasických potravinách jako pečivo, těstoviny, brambory nebo ovoce. Ty nám dostačují pro běžné fungování. A když jich tělo nebude mít dostatek, řekne vám to. Dlouhé cukry umí tělo zpracovat a využívat v čase.

Tzv. “chytré cukry”, tedy inteligentní kombinace různých druhů a typů sacharidových řetězců jsou navrženy a poskládány tak, aby byly především funkční a při aktivitě jsme je dokázali efektivně spálit a využít pro výkon. 

Vedle toho jde také o správnou míru. Po dobrém, zdravém obědě bychom neměli být unavení. Naopak bychom měli cítit dodanou energii. Když po obědě máme chuť na sladké, byl náš oběd nesprávně vyvážený. Pokud jsme po obědě unavení, dodali jsme mu cukru a tuku až moc. Tělo teď s ním bojuje. Ukládá ho kam může.

Pokud příjem cukru rozházíme, zaděláváme si na problémy s inzulínem, glykogenem a hrozí nám mimo jiné i cukrovka.


Co je z vašeho pohledu zajímavé na konceptu MYONE Drinku? Na jakém principu funguje?

Tým MYONE Drinku se snaží najít co nejjednodušší a nejpřirozenější zdroj energie, bez chemických konzervantů, stimulantů a dalších přidaných látek, které buď působí nepřirozeně, nebo zatěžují organismus. S čímkoliv navíc totiž tělo musí bojovat a tím ztrácí energii a koncentraci. MYONE Drink nabízí prostě čistou a tělu přirozenou energii.

Z této podstaty jde pochopitelně o energii na bázi cukrů (nicméně sacharidů obsahuje naprosto přiměřené množství - zhruba jako 2 jablka) a nic jiného nepotřebuje. Tuků máme všichni většinou dost a bílkoviny nejsou zdrojem energie. 

A proč tato finální formule tak dobře funguje? No, vlastně sám nevím. Určitě to budeme ještě dál odborně zkoumat. Je to do jisté míry tajemství. Sestavení takto sofistikovaného a technologicky složitého drinku je tak trochu alchymie. Jsem ale rád, že se to povedlo a MYONE Drinku fandím.


MUDr. Radomír Maráček

Je jedním z předních českých sportovních lékařů. Spolupracuje s Klinikou sportovní medicíny v Ostravě a Horskou službou Beskydy.


Sportovní medicínou se zabývá přes 20 let. Začínal jako lékař fotbalového oddílu, nyní působí v Klinice sportovní medicíny, kterou spoluzakládal před 15 lety. Účastnil se jako lékař několika himálajských expedic, náročných vytrvalostních i etapových cyklistických a běžeckých závodů. Díky tomu měl možnost zjistit, jak vypadá lidské tělo v extrémní zátěži, jak se na ni připravit a jak si následně odpočinout. Spolupracuje se špičkovými sportovci a týmy.

Všechny články

MUDr. Radomír Maráček: Jak dodat tělu energii (2. část)

Glykemická křivka
Pavel Bartoš

V prvním rozhovoru jsme si spolu povídali především o tom, jak funguje lidské tělo, jak nakládá s energií a jak s ní můžeme pracovat. Dneska si popovídáme více o tom, jak energii tělu dodat. Jaké jsou vlastně běžné zdroje energie.

Energii tělo samozřejmě vstřebává z toho, co jíme a pijeme. Každá potravina v sobě obsahuje tuky a cukry, které tělo na energii převádí. O tom, kdy je to více o cukrech a kdy o tuku, to jsme si právě říkali už dříve.

Pokud tedy chceme tělu dodat energii, musíme především přemýšlet o tom, co jíme, v jaké kvalitě, formě a množství. Obecně platí, že tělo si nejlépe poradí a využije přírodní zdroje cukrů a tuků. Všechno ostatní s sebou nese nějakou formu zátěže. Ať už na úrovni vstřebávání nebo nějakých dlouhodobých vlivů.


Stimulanty nám žádnou energii sami o sobě nedodávají. Ty nás stimulují. Ve chvíli, kdy tělo nemá dost energie, nebo nám klesá naše mentální soustředění apod., nám dají impulsy, které mozek nabudí. Cítíme se pak lépe. Ale žádné vstupy do těla nepřijdou. A když nepřijdou vstupy, nemohou přijít výstupy.

K tomu se ještě pojďme dostat později. Teď se bavíme o zdrojích energie v cukrech a tucích. Jak je to pak s takzvanými stimulanty? Ty fungují jak?

Stimulanty nám žádnou energii sami o sobě nedodávají. Ty nás stimulují. Ve chvíli, kdy tělo nemá dost energie, nebo nám klesá naše mentální soustředění apod. ,nám dají impulsy, které mozek nabudí. Podobně mozek probudí paradoxně třeba i oxid uhličitý v sycených nápojích. Cítíme se pak lépe. Ale žádné vstupy do těla nepřijdou. A když nepřijdou vstupy, nemohou přijít výstupy.

Proto se vám běžně stane, že poté, co si dáte kafe nebo nějaký nápoj s taurinem, guaranou atp., tak velmi brzy přijde další útlum. Tělo nemá kde brát. Sice jste ho probudili, ale když vám dojde energie, nic z něj nedostanete.

Tyto ne zcela přirozené látky nejsou vhodnou formou, jak v těle pracovat s energií. Nebo lépe řečeno jsou nedostatečnou formou.

Pan doktor sportovec tělem i duší. Foto: osobní archiv doktora Maráčka


Kofein, taurin, guarana a další jsou ale přece také látky z přírodních zdrojů. Tak jak to je?

To bychom samozřejmě mohli jít do extrémů toho, co je přírodní látka. Nicméně tady nejde ani tak o problematiku přírodních látek, jako o látky tělu vlastní, přirozené. Stimulanty jsou z principu jen nezdravé oddalování podstaty. Nabudíte mozek, ale tělu nedáte to, o co si žádá. Je to dobrý sluha, ale špatný pán.

Podobně jako když vás bolí tělo a vy použijete analgetika. Bolest přestanete cítit, ale tou bolestí vám tělo říkalo něco důležitého. Vyřešíte okamžitý důsledek, ale dalekosáhlou příčinu můžete zhoršit. Zůstáváte v deficitu a ten se projeví později. Proto také stimulanty jako káva či zelený čaj a jiné mají onen drop efekt, kdy vás nejprve nabudí, ale pak vás opět utlumí. Je to začarovaný kruh. 


Co tedy tělo správně potřebuje? Jak si dodat energii tak, abychom tělu pomohli a naopak si jen neublížili?

Je právě třeba hledět na kvalitu. Zajímat se o původ toho, co jím. Dbát na živiny, které dané jídlo nebo pití obsahuje. Přemýšlet o tom, co kupuji, odkud to je, jak je to zpracované, jak to funguje a co to obsahuje. Velmi kladně hodnotím trend regionálních potravin, návrat k podstatě a šetrnosti zpracování.

Je třeba pochopitelně rozlišovat příjem cukru, tuku a bílkovin, ale pokud přijímáme tyto složky v dobré kvalitě, stačí nám toho překvapivě málo. Když jsou nekvalitní, často toho potřebujeme sníst mnohem víc. Jenže tím jen zanášíme svůj organismus. Paradoxně pak mnohdy dražší potraviny mohou vyjít ekonomicky výhodněji, protože jich nepotřebuji sníst tolik. Je to princip minimalismu. V životosprávě vyhrává kvalita nad kvantitou. 


Dnes se hodně řeší příjem sacharidů a obsah cukru v potravinách. Ve spojení s energy drinky a obecně slazenými nápoji je to velmi ožehavé téma. Kauzu Ronaldo vs. Coca Cola na probíhajícím ME ve fotbale snad postřehl každý. Lidé si příjem cukru čím dál víc hlídají a především ti, kteří se snaží zhubnout. Jak se na to díváte vy?

To je mimo jiné otázka intenzity. Pokud mám jen lehký pohyb v aerobním pásmu, cukry v zásadě nepotřebuji. Mám jich v těle dost z klasického příjmu. Proto všechny slazené nápoje s tzv. rychlými cukry nejsou absolutně na místě.

Anaerobní pásmo naopak funguje právě na cukry. Ale v těle - hlavně v játrech a svalech, máme zásoby na zhruba 1 - 1,5 hodiny výkonu a pak jsme vyčerpaní a není už kde brát. Nebudeme mít dost energie pro zbytek dne a regeneraci. Je tedy třeba myslet na dostatečný přísun energie.

S mozkem je to podobné. Pokud mu nedodám energii, ale jen stimulanty, můžu velmi rychle očekávat další útlum a tak pořád dokola.

Jsou všechny cukry pro tělo stejné?

Zcela jistě ne. Je třeba si uvědomit, že jsou i cukry tělu přirozené, zdravé, tzv. “dlouhé cukry”. Najdete je v klasických potravinách jako pečivo, těstoviny, brambory nebo ovoce. Ty nám dostačují pro běžné fungování. A když jich tělo nebude mít dostatek, řekne vám to. Dlouhé cukry umí tělo zpracovat a využívat v čase.

Tzv. “chytré cukry”, tedy inteligentní kombinace různých druhů a typů sacharidových řetězců jsou navrženy a poskládány tak, aby byly především funkční a při aktivitě jsme je dokázali efektivně spálit a využít pro výkon. 

Vedle toho jde také o správnou míru. Po dobrém, zdravém obědě bychom neměli být unavení. Naopak bychom měli cítit dodanou energii. Když po obědě máme chuť na sladké, byl náš oběd nesprávně vyvážený. Pokud jsme po obědě unavení, dodali jsme mu cukru a tuku až moc. Tělo teď s ním bojuje. Ukládá ho kam může.

Pokud příjem cukru rozházíme, zaděláváme si na problémy s inzulínem, glykogenem a hrozí nám mimo jiné i cukrovka.


Co je z vašeho pohledu zajímavé na konceptu MYONE Drinku? Na jakém principu funguje?

Tým MYONE Drinku se snaží najít co nejjednodušší a nejpřirozenější zdroj energie, bez chemických konzervantů, stimulantů a dalších přidaných látek, které buď působí nepřirozeně, nebo zatěžují organismus. S čímkoliv navíc totiž tělo musí bojovat a tím ztrácí energii a koncentraci. MYONE Drink nabízí prostě čistou a tělu přirozenou energii.

Z této podstaty jde pochopitelně o energii na bázi cukrů (nicméně sacharidů obsahuje naprosto přiměřené množství - zhruba jako 2 jablka) a nic jiného nepotřebuje. Tuků máme všichni většinou dost a bílkoviny nejsou zdrojem energie. 

A proč tato finální formule tak dobře funguje? No, vlastně sám nevím. Určitě to budeme ještě dál odborně zkoumat. Je to do jisté míry tajemství. Sestavení takto sofistikovaného a technologicky složitého drinku je tak trochu alchymie. Jsem ale rád, že se to povedlo a MYONE Drinku fandím.


MUDr. Radomír Maráček

Je jedním z předních českých sportovních lékařů. Spolupracuje s Klinikou sportovní medicíny v Ostravě a Horskou službou Beskydy.


Sportovní medicínou se zabývá přes 20 let. Začínal jako lékař fotbalového oddílu, nyní působí v Klinice sportovní medicíny, kterou spoluzakládal před 15 lety. Účastnil se jako lékař několika himálajských expedic, náročných vytrvalostních i etapových cyklistických a běžeckých závodů. Díky tomu měl možnost zjistit, jak vypadá lidské tělo v extrémní zátěži, jak se na ni připravit a jak si následně odpočinout. Spolupracuje se špičkovými sportovci a týmy.

Mohlo by vás zajímat