Heading

Všechny články
Foto: archiv doktora Maráčka

MUDr. Radomír Maráček: Bez energie to nejde (1. část)

Pavel Bartoš

S předním českým sportovním lékařem jsme si povídali dlouho a o mnoha tématech. Bylo to tak vydatné, že jsme se rozhodli rozdělit naše povídání na dvě poloviny. V té první se dozvíme, co považuje Radomír Maráček za svůj největší sportovní úspěch, jak je to v těle s energií a jak se po koronaviru vrátit do kondice.

O čem je sportovní medicína?

Zdravotní medicína má dva hlavní aspekty. Ten zdravotní, kdy pomáháme lidem se zjišťováním jejich zdravotní způsobilosti a zajišťujeme různá vyšetření jako je kapacita plic, minutová ventilace, spotřeba kyslíku, změny tlaku krve a EKG či saturace i pro posouzení jejich kondice a schopnosti podávat maximální výkon zdravotně a kondičně. A pak ten vrcholový - sportovní, kdy pomáháme sportovcům být výkonnější a lépe vnímat svoje tělo. Radíme jim, jak trénovat, ale také jak jíst a jak o sebe pečovat. Patří sem také regenerace, fyzioterapie, relaxace a spousta dalších věcí.

V našem oboru dominuje výkonnostní sport, ovšem už od malých dětí a mládeže, které je třeba hlídat a správně vést. Je třeba dělat nejrůznější prohlídky. Patří sem ale i řekněme sportovní amatéři, kteří se chtějí hýbat, ale neví, jak na tom jsou, jaké mají schopnosti, na co stačí a nechtějí se zničit.

Nejvíce mě těší, když pomůžeme malým dětem (třeba se špatným držením těla, dětem s ADHD, s obezitou, poruchami příjmu potravy nebo nevhodnou výživou). Víte totiž, že taková věc bude mít obrovský vliv na jejich budoucí život.


Co považujete za své největší úspěchy ve sportovní medicíně?

U profesionálů je vždy radost, když dokážeme najít a odstranit sportovcův problém, tím vyřešit jeho potíže a vrátit ho zpátky do závodů a soutěží.


Nejvíce mě ale těší, když pomůžeme malým dětem (třeba se špatným držením těla, dětem s ADHD, s obezitou, poruchami příjmu potravy nebo nevhodnou výživou). Víte totiž, že taková věc bude mít obrovský vliv na jejich budoucí život.


Jaký vztah ke sportu máte vy?

Já sportuju od dětství a dříve dost i závodně. Lyžoval jsem, miloval jsem hory, ale taky kolo nebo horolezectví. Zůstalo mi to dodnes. Skialpinismus, kolo, běhání a lezení, bez toho si neumím život představit.


Měl jsem to štěstí, že jsem semohl účastnit i tří himalájských expedic na Dhaulagiri nebo Makalu a podívat sedo výšek přes 6.000 m.n.m. Byl to obrovský zážitek. Jak příprava tak průběh jak po fyzické tak logistické stránce jsou velmi náročné. Nemůžete si dovolitchybu. Za tu se platí lidským životem. Vysokohorské expedice jsou také o čekání- na počasí. Timing je zde zásadní.

Foto: osobní archiv doktora Maráčka


Jak je to s energií v těle při sportovním nebo jiném výkonu? Jak tělo vlastně funguje?

Práci s energií můžeme v těle rozdělit na tři oblasti.

První je aerobní, tj. nízká aktivita spojená s nižší tepovou frekvencí. V tu chvíli tělo jede na kyslík a na tuky. Jsme schopni na nich fungovat i několik dní. Máme to v sobě už od pravěkých lovců, kteří šli za mamutem celé dny a po cestě hladověli, protože s sebou měli jen vodu.

Na opačné straně je anaerobní zóna, tj. bezkyslíkové fungování, kdy tělo spaluje cukry. Je to ta nejvyšší míra a intenzita výkonu. Tělo jede na kyslíkový dluh, protože už ho buňkám nestíháme dodávat. Proto přepne na cukry. To tělo dokáže jen pár minut. Pak přijde stopka, protože dál to nejde a tělo samo sebe nezabije.

Mezi nimi je pak smíšená intenzita. V té tělo zpracovává jak cukry tak tuky.

Celá alchymie sportovního výkonu je pak o dvou strategiích. Buď trénujeme na to, abychom vydrželi co nejvíce v aerobní fázi (tj. posouváme anaerobní práh třeba až na 200 tepů za minutu). To je např. u cyklistů, kteří si cukry “schovávají” a jedou primárně na tuky.

Druhou strategií je pak vydržet co nejdéle v té anaerobní fázi, mít dostatek cukru a výdrž na to, aby tělo zvládlo to, co po něm chceme.


Někdo pracuje fyzicky nebo tvrdě sportuje a unaví se fyzickým výkonem, ale i mentální práce nás dokáže absolutně vyčerpat. Jak se tyto různé výkony liší z pohledu těla a energie?

Je to rozdílná únava. Není to vyčerpání energetické a nejde o únavu svalů, ale i mozek je svým způsobem sval, který se unaví. Jde o únavu mozkových buněk. Je tedy třeba mozek vyživovat a dodat mu cukry a další látky stejně tak jako při fyzickém výkonu.

Taková únava se dnes běžně řeší stimulanty jako jsou kofein, taurin nebo třeba až stimulačními drogami, ale tím jen obcházíte fyziologii a podstatu věci. Mozek i svaly potřebují kyslík a živiny, tedy tuky a cukry, tak jak auto potřebuje palivo. Bez toho daleko nedojedete.

Další kapitolou jsou pak tzv. anabolické procesy v těle. Ty se odehrávají především v noci a při těch se opravuje to, co se během výkonu poškodilo. I pro ty potřebuje tělo a tedy i mozek výživu. V této době tělo umí využívat i vlastní zásoby zejména tuku ale i bílkovin. Pokud je nedodáte, použije vaše svaly.


K tématu stimulantů, doplňků stravy a zdrojům energie se ještě dostaneme v další části našeho povídání. Pojďme ještě chvíli zůstat u té energie. To je dnes čarovné slovo. To celé téma je obrovsky trendy. Z energie se stává jakýsi kult. Všichni chceme víc energie. Jak se na to díváte Vy z pohledu lékaře?

Není to je jen o energii, ale celkově výživa je obrovské téma. Energie je samozřejmě důležitá, bez té to nejde. Jsem ovšem zastáncem toho, že každý by měl poslouchat své tělo a vědět, co je pro něj dobré. Různé diety a návody na to, co jíst a pít, jsou vždy všeobecné. Člověk si musí najít tu svojí cestu. Naučit se s energií pracovat. Zjistit, co mu dobře dělá a co ne. Kdy jíst a kdy ne. Je to o kvalitní životosprávě a hledání toho, co mi prospívá.

Velké téma je i redukce příjmu nebo jednotlivých složek potravy (např. omezení tuků nebo sacharidů ve stravě apod.). To může být prospěšné, ale opět to má své limity. Když mám výdej, musím mít i příjem. Na druhou stranu když výdej nemám, měl bych si příjem hlídat. To všechno je samozřejmě v každodenním shonu složité, takže na to lidé často rezignují. 

Různými radikálními metodami nebo naopak laxností pak vznikají závažná poškození organismu. Tělo jede na deficit, nemá vše, co potřebuje. Přitom důležitá je vyváženost. Tělo potřebuje všechny složky pro zajištění nejrůznějších orgánových systémů.

Pak je to také o kvalitě. Umět si řídit, jaké zdroje a jaké potraviny využívám. Když si dám jeden párek ze 100 % masa, dostanu do sebe kvalitní bílkovinu. Když spořádám kilo párků, kde není skoro žádné maso, ale jen mouka a škroby, dostanu do sebe primárně nevhodné sacharidy a tím to končí.

Foto: osobní archiv dokrora Maráčka


Podívejme se ještě na druhou stranu spektra. Známe to všichni, když se dostaneme z kondice. Nezbývá nám pak dost energie na nějakou fyzickou aktivitu, ale jedině tak můžeme kondici získat zpátky a s tím i ztracenou energii. Je to začarovaný kruh. Co byste v takové situaci poradil?

To se samozřejmě týká všech včetně vrcholových sportovců. U někoho zavládla doba koronavirová, u sportovců například zranění. Donutit se zkrátka musíme. Bez toho to nepůjde. Člověk musí najít tu svoji motivaci.

Pak je vhodné začít s nižší intenzitou. Občas si myslíme, že když horko těžko najdeme hodinu na nějakou aktivitu, musíme toho využít v plné intenzitě. Ani náhodou, to je špatně. Nesmíte se hned zmrtvit. Je dobré zůstat v aerobní fázi a nastartovat očistné procesy v těle. Musíte být k němu trpěliví a ohleduplní. Ono je unavené a možná i poškozené. Stačí tedy zpočátku nižší intenzita. Rychlá chůze, pomalý běh, lehké kolo, brusle. 

Musíte počkat, až vaše tělo bude samo chtít přidat, a teprve pak se posunout dál.


Dostáváme se tak ke klasické situaci, pro kterou byl mimo jiné MYONE Drink stvořen. Jak do této situace MYONE Drink sedí.

Tak, jak jsem MYONE Drink poznal a vyzkoušel, jsem přesvědčen, že vám může pomoci právě v takovou chvíli. Dodá vám energii, abyste z toho pohybu měli radost, ať už jdete sportovat ráno, nebo večer. Abyste zvládli vše, co potřebujete. Sport i práci, rodinu i regeneraci. Alespoň tak funguje na mě.


To nás jistě zajímá. Jak na vás MYONE Drink působil?

Velmi dobře. U předchozích verzí jsem cítil nepříjemný vzestup tepové frekvence velmi rychle po vypití. Byl v nich zřejmě vyšší podíl krátkých cukrů. Z tohoto pohledu považuji finální verzi za lépe vyladěnou.

Poslední, aktuální vzorky jsem zkoušel při skialpinismu, při běhu a s jedním jsem najel přes 100 km na kole. Pozitivní vliv na výkon jsem cítil až několikahodinový a po výkonu jsem nebyl vyčerpaný. Také další den probíhala regenerace mnohem lépe.

Současně dobře funguje na mozek. V rámci testu při běhu na lyžích jsem střídal klasickou techniku s bruslením a to je vždy složitější na koordinaci a je třeba se více soustředit. Šlo mi to však o poznání lépe. Dobře jsem svůj pohyb koordinoval a svůj výkon si užíval. Stejně tak, jako když jsem jel 4 hodiny na kole. Pořád mě to tak nějak i po těch hodinách bavilo (smích).

Ještě jedna věc mě pozitivně potěšila. Ukázalo se totiž, že MYONE Drink není jen zdroj energie, ale evidentně vstupuje i do procesu celkového metabolismu jako takového. Dokáže totiž vyladit tělo a aktivizovat v něm metabolické procesy, které pomáhají tělu s energií celkově. To způsobuje, že i když vyčerpáte tu jeho dávku energie, nenastoupí pocit únavy a to ani po několika hodinách výkonu. Vaše tělo prostě jede dál a dokážete buď dobu výkonu prodloužit, nebo mít dost energie na další povinnosti.

MUDr. Radomír Maráček

Je jedním z předních českých sportovních lékařů. Spolupracuje s Klinikou sportovní medicíny v Ostravě a Horskou službou Beskydy.


Sportovní medicínou se zabývá přes 20 let. Začínal jako lékař fotbalového oddílu, nyní působí v Klinice sportovní medicíny, kterou spoluzakládal před 15 lety. Účastnil se jako lékař několika himálajských expedic, náročných vytrvalostních i etapových cyklistických a běžeckých závodů. Díky tomu měl možnost zjistit, jak vypadá lidské tělo v extrémní zátěži, jak se na ni připravit a jak si následně odpočinout. Spolupracuje se špičkovými sportovci a týmy.

Všechny články

MUDr. Radomír Maráček: Bez energie to nejde (1. část)

Foto: archiv doktora Maráčka
Pavel Bartoš

S předním českým sportovním lékařem jsme si povídali dlouho a o mnoha tématech. Bylo to tak vydatné, že jsme se rozhodli rozdělit naše povídání na dvě poloviny. V té první se dozvíme, co považuje Radomír Maráček za svůj největší sportovní úspěch, jak je to v těle s energií a jak se po koronaviru vrátit do kondice.

O čem je sportovní medicína?

Zdravotní medicína má dva hlavní aspekty. Ten zdravotní, kdy pomáháme lidem se zjišťováním jejich zdravotní způsobilosti a zajišťujeme různá vyšetření jako je kapacita plic, minutová ventilace, spotřeba kyslíku, změny tlaku krve a EKG či saturace i pro posouzení jejich kondice a schopnosti podávat maximální výkon zdravotně a kondičně. A pak ten vrcholový - sportovní, kdy pomáháme sportovcům být výkonnější a lépe vnímat svoje tělo. Radíme jim, jak trénovat, ale také jak jíst a jak o sebe pečovat. Patří sem také regenerace, fyzioterapie, relaxace a spousta dalších věcí.

V našem oboru dominuje výkonnostní sport, ovšem už od malých dětí a mládeže, které je třeba hlídat a správně vést. Je třeba dělat nejrůznější prohlídky. Patří sem ale i řekněme sportovní amatéři, kteří se chtějí hýbat, ale neví, jak na tom jsou, jaké mají schopnosti, na co stačí a nechtějí se zničit.

Nejvíce mě těší, když pomůžeme malým dětem (třeba se špatným držením těla, dětem s ADHD, s obezitou, poruchami příjmu potravy nebo nevhodnou výživou). Víte totiž, že taková věc bude mít obrovský vliv na jejich budoucí život.


Co považujete za své největší úspěchy ve sportovní medicíně?

U profesionálů je vždy radost, když dokážeme najít a odstranit sportovcův problém, tím vyřešit jeho potíže a vrátit ho zpátky do závodů a soutěží.


Nejvíce mě ale těší, když pomůžeme malým dětem (třeba se špatným držením těla, dětem s ADHD, s obezitou, poruchami příjmu potravy nebo nevhodnou výživou). Víte totiž, že taková věc bude mít obrovský vliv na jejich budoucí život.


Jaký vztah ke sportu máte vy?

Já sportuju od dětství a dříve dost i závodně. Lyžoval jsem, miloval jsem hory, ale taky kolo nebo horolezectví. Zůstalo mi to dodnes. Skialpinismus, kolo, běhání a lezení, bez toho si neumím život představit.


Měl jsem to štěstí, že jsem semohl účastnit i tří himalájských expedic na Dhaulagiri nebo Makalu a podívat sedo výšek přes 6.000 m.n.m. Byl to obrovský zážitek. Jak příprava tak průběh jak po fyzické tak logistické stránce jsou velmi náročné. Nemůžete si dovolitchybu. Za tu se platí lidským životem. Vysokohorské expedice jsou také o čekání- na počasí. Timing je zde zásadní.

Foto: osobní archiv doktora Maráčka


Jak je to s energií v těle při sportovním nebo jiném výkonu? Jak tělo vlastně funguje?

Práci s energií můžeme v těle rozdělit na tři oblasti.

První je aerobní, tj. nízká aktivita spojená s nižší tepovou frekvencí. V tu chvíli tělo jede na kyslík a na tuky. Jsme schopni na nich fungovat i několik dní. Máme to v sobě už od pravěkých lovců, kteří šli za mamutem celé dny a po cestě hladověli, protože s sebou měli jen vodu.

Na opačné straně je anaerobní zóna, tj. bezkyslíkové fungování, kdy tělo spaluje cukry. Je to ta nejvyšší míra a intenzita výkonu. Tělo jede na kyslíkový dluh, protože už ho buňkám nestíháme dodávat. Proto přepne na cukry. To tělo dokáže jen pár minut. Pak přijde stopka, protože dál to nejde a tělo samo sebe nezabije.

Mezi nimi je pak smíšená intenzita. V té tělo zpracovává jak cukry tak tuky.

Celá alchymie sportovního výkonu je pak o dvou strategiích. Buď trénujeme na to, abychom vydrželi co nejvíce v aerobní fázi (tj. posouváme anaerobní práh třeba až na 200 tepů za minutu). To je např. u cyklistů, kteří si cukry “schovávají” a jedou primárně na tuky.

Druhou strategií je pak vydržet co nejdéle v té anaerobní fázi, mít dostatek cukru a výdrž na to, aby tělo zvládlo to, co po něm chceme.


Někdo pracuje fyzicky nebo tvrdě sportuje a unaví se fyzickým výkonem, ale i mentální práce nás dokáže absolutně vyčerpat. Jak se tyto různé výkony liší z pohledu těla a energie?

Je to rozdílná únava. Není to vyčerpání energetické a nejde o únavu svalů, ale i mozek je svým způsobem sval, který se unaví. Jde o únavu mozkových buněk. Je tedy třeba mozek vyživovat a dodat mu cukry a další látky stejně tak jako při fyzickém výkonu.

Taková únava se dnes běžně řeší stimulanty jako jsou kofein, taurin nebo třeba až stimulačními drogami, ale tím jen obcházíte fyziologii a podstatu věci. Mozek i svaly potřebují kyslík a živiny, tedy tuky a cukry, tak jak auto potřebuje palivo. Bez toho daleko nedojedete.

Další kapitolou jsou pak tzv. anabolické procesy v těle. Ty se odehrávají především v noci a při těch se opravuje to, co se během výkonu poškodilo. I pro ty potřebuje tělo a tedy i mozek výživu. V této době tělo umí využívat i vlastní zásoby zejména tuku ale i bílkovin. Pokud je nedodáte, použije vaše svaly.


K tématu stimulantů, doplňků stravy a zdrojům energie se ještě dostaneme v další části našeho povídání. Pojďme ještě chvíli zůstat u té energie. To je dnes čarovné slovo. To celé téma je obrovsky trendy. Z energie se stává jakýsi kult. Všichni chceme víc energie. Jak se na to díváte Vy z pohledu lékaře?

Není to je jen o energii, ale celkově výživa je obrovské téma. Energie je samozřejmě důležitá, bez té to nejde. Jsem ovšem zastáncem toho, že každý by měl poslouchat své tělo a vědět, co je pro něj dobré. Různé diety a návody na to, co jíst a pít, jsou vždy všeobecné. Člověk si musí najít tu svojí cestu. Naučit se s energií pracovat. Zjistit, co mu dobře dělá a co ne. Kdy jíst a kdy ne. Je to o kvalitní životosprávě a hledání toho, co mi prospívá.

Velké téma je i redukce příjmu nebo jednotlivých složek potravy (např. omezení tuků nebo sacharidů ve stravě apod.). To může být prospěšné, ale opět to má své limity. Když mám výdej, musím mít i příjem. Na druhou stranu když výdej nemám, měl bych si příjem hlídat. To všechno je samozřejmě v každodenním shonu složité, takže na to lidé často rezignují. 

Různými radikálními metodami nebo naopak laxností pak vznikají závažná poškození organismu. Tělo jede na deficit, nemá vše, co potřebuje. Přitom důležitá je vyváženost. Tělo potřebuje všechny složky pro zajištění nejrůznějších orgánových systémů.

Pak je to také o kvalitě. Umět si řídit, jaké zdroje a jaké potraviny využívám. Když si dám jeden párek ze 100 % masa, dostanu do sebe kvalitní bílkovinu. Když spořádám kilo párků, kde není skoro žádné maso, ale jen mouka a škroby, dostanu do sebe primárně nevhodné sacharidy a tím to končí.

Foto: osobní archiv dokrora Maráčka


Podívejme se ještě na druhou stranu spektra. Známe to všichni, když se dostaneme z kondice. Nezbývá nám pak dost energie na nějakou fyzickou aktivitu, ale jedině tak můžeme kondici získat zpátky a s tím i ztracenou energii. Je to začarovaný kruh. Co byste v takové situaci poradil?

To se samozřejmě týká všech včetně vrcholových sportovců. U někoho zavládla doba koronavirová, u sportovců například zranění. Donutit se zkrátka musíme. Bez toho to nepůjde. Člověk musí najít tu svoji motivaci.

Pak je vhodné začít s nižší intenzitou. Občas si myslíme, že když horko těžko najdeme hodinu na nějakou aktivitu, musíme toho využít v plné intenzitě. Ani náhodou, to je špatně. Nesmíte se hned zmrtvit. Je dobré zůstat v aerobní fázi a nastartovat očistné procesy v těle. Musíte být k němu trpěliví a ohleduplní. Ono je unavené a možná i poškozené. Stačí tedy zpočátku nižší intenzita. Rychlá chůze, pomalý běh, lehké kolo, brusle. 

Musíte počkat, až vaše tělo bude samo chtít přidat, a teprve pak se posunout dál.


Dostáváme se tak ke klasické situaci, pro kterou byl mimo jiné MYONE Drink stvořen. Jak do této situace MYONE Drink sedí.

Tak, jak jsem MYONE Drink poznal a vyzkoušel, jsem přesvědčen, že vám může pomoci právě v takovou chvíli. Dodá vám energii, abyste z toho pohybu měli radost, ať už jdete sportovat ráno, nebo večer. Abyste zvládli vše, co potřebujete. Sport i práci, rodinu i regeneraci. Alespoň tak funguje na mě.


To nás jistě zajímá. Jak na vás MYONE Drink působil?

Velmi dobře. U předchozích verzí jsem cítil nepříjemný vzestup tepové frekvence velmi rychle po vypití. Byl v nich zřejmě vyšší podíl krátkých cukrů. Z tohoto pohledu považuji finální verzi za lépe vyladěnou.

Poslední, aktuální vzorky jsem zkoušel při skialpinismu, při běhu a s jedním jsem najel přes 100 km na kole. Pozitivní vliv na výkon jsem cítil až několikahodinový a po výkonu jsem nebyl vyčerpaný. Také další den probíhala regenerace mnohem lépe.

Současně dobře funguje na mozek. V rámci testu při běhu na lyžích jsem střídal klasickou techniku s bruslením a to je vždy složitější na koordinaci a je třeba se více soustředit. Šlo mi to však o poznání lépe. Dobře jsem svůj pohyb koordinoval a svůj výkon si užíval. Stejně tak, jako když jsem jel 4 hodiny na kole. Pořád mě to tak nějak i po těch hodinách bavilo (smích).

Ještě jedna věc mě pozitivně potěšila. Ukázalo se totiž, že MYONE Drink není jen zdroj energie, ale evidentně vstupuje i do procesu celkového metabolismu jako takového. Dokáže totiž vyladit tělo a aktivizovat v něm metabolické procesy, které pomáhají tělu s energií celkově. To způsobuje, že i když vyčerpáte tu jeho dávku energie, nenastoupí pocit únavy a to ani po několika hodinách výkonu. Vaše tělo prostě jede dál a dokážete buď dobu výkonu prodloužit, nebo mít dost energie na další povinnosti.

MUDr. Radomír Maráček

Je jedním z předních českých sportovních lékařů. Spolupracuje s Klinikou sportovní medicíny v Ostravě a Horskou službou Beskydy.


Sportovní medicínou se zabývá přes 20 let. Začínal jako lékař fotbalového oddílu, nyní působí v Klinice sportovní medicíny, kterou spoluzakládal před 15 lety. Účastnil se jako lékař několika himálajských expedic, náročných vytrvalostních i etapových cyklistických a běžeckých závodů. Díky tomu měl možnost zjistit, jak vypadá lidské tělo v extrémní zátěži, jak se na ni připravit a jak si následně odpočinout. Spolupracuje se špičkovými sportovci a týmy.

Mohlo by vás zajímat